Vianoce majú byť časom pokoj, radosti a zdieľania spoločných chvíľ s blízkymi, ale ruku na srdce – kto z vás naozaj zažíva počas Vianoc taký pokojný čas, o ktorom sa všade hovorí? Môj manžel mi vždy pri pohľade na dlhé fronty v preplnených obchodných domoch pripomína skvelý kreslený vtip Miroslava Kemela, v ktorom predavačka hovorí pri pokladni zákazníkovi: „Je mi ľúto, ale publikáciu Duchovný rozmer Vianoc obdržíte iba pri nákupe nad 500 Eur“. To je, myslím, výstižné.
Pre mňa osobne sú Vianoce časom, ktorý chcem čo najviac tráviť s rodinou, pokiaľ mám tú možnosť. Ne že by sme to vždy zvládali bez dohadov a stresu, sme obyčajná rodina ako každá iná, ale ten spoločný čas je to, čo si naozaj vážim.
Vianočné tradície trochu inak
O vianočných zvykoch sme vám písali v minulom článku. Uvedomila som si však, že sa vlastne teším aj na také tie naše rodinné tradície, ktoré nie sú tradíciami v pravom slova zmysle. Sú to veci, ktoré sa proste každý rok opakujú.
Deti sa celý deň nemôžu dočkať, až bude večer, a tak neustále chodia, kedy už príde Ježiško. Babička varí slávnostný obed na druhý deň, keď oslavujeme dvoje narodeniny, a dedko sedí s telefónom v ruke a odpísuje na vianočné priania. Po oukrope a vianočke s punčom ideme na prechádzku na cintorín zapáliť sviečky, popoludní sa potom rodičia jeden po druhom zavrú v pracovni, kde na poslednú chvíľu balia dary. Ja ešte štvrť hodiny pred večerou bežím po byte v nočnej košeli a s mokrou hlavou, deti v skrini hľadajú slávnostné košele, ktoré sú im už zase malé, a tak keď sa konečne stretneme pri štedrovečernej tabuli, sme radi, že sme to zase raz zvládli.
Prichádza ďalšia zábava, keď prosíme synov, aby tú polievku predsa len skúsili, že je moc dobrá, aj keď v nej plávajú podľa nich naozaj divné veci (ale rok od roku je to s nimi lepšie). Z jedla toho moc nemáme, pretože než vyberiete kosti z kapra dvom deťom a potom aj sebe, ostatní sú po večeri. Potom zazvoní zvonček a deti už nadšene čakajú za dverami obývačky, ktorá je zamknutá, aby sme tam náhodou predtým nevyrušili Ježiška. Čakať musíme o niečo dlhšie, pretože babička skladá riady do umývačky (predsa ho tam teraz nenechá oschnúť). Keď konečne príde, odomýkame a užívame si tie radostné výkriky detí, ktoré bezprostredne nasledujú.
Koleda, koleda, Štefan
Potom prichádza na rad spievanie kolied. Dedko každoročne pletenie akordy a vždy hovorí, že príští rok si tú harmoniku musí vziať do ruky skôr než na Štedrý večer. Deti sa tešia, až bude po koliedach a budú sa môcť vrhnúť na rozbaľovanie darčekov. Babička každý rok vyhlasuje, že tento rok budú chudobné Vianoce, a predsa je vždy pod stromčekom kopa darčekov. Keď sú potom všetky rozbalené, hlboko sa zamyslí a odchádza hľadať do skrine tie, ktoré zabudla dať pod stromček.
Na konci večera si spolu vždy priťukneme a poďakujeme si – za darčeky, za celý ten večer, za to, že sme to zase zvládli.
Jak to máte vy?
A čo vaše rodinné tradície, ktoré vlastne nie sú pravými tradíciami, také nejaké máte? Budeme radi, keď nám o nich napíšete. Publikáciu „Duchovný rozmer Vianoc“ od nás síce nedostanete, ale kurzov, ktoré prinášajú radosť, tých máme spustu. A ak neviete, ktorý zvoliť, dá sa kúpiť aj darčekový poukaz na vami zvolenú hodnotu a konkrétny kurz už si môže vybrať ten, komu ho venujete.
A nech sú vaše Vianoce čo najbližšie tomu, aké si ich predstavujete – plné pohody, radosti a okamihov, na ktoré budete s láskou spomínať.
Za celý tím Kurzov pre radosť
Petra Sotonová
Líbí se vám článek? Pošlete ho dál!
Diskusia
Pre pridanie príspevku si najprv vytvorte profil:
Máte už vytvorený profil? Prihláste sa kliknutím sem.
Anita Buchová
20. 12. 2024 23:55
Krásný večer, článek je zajímavý. Já mám ráda zvyk, který nám už od dětství připravují rodiče- a to hledání Mikulášské punčkochy, která je naplňěna exotickým ovocem a sladkostma. Balíček nám vždy schovají na zahradě a my ho máme za úkol najít. Přeji pěkné Vánoce.
Eva Eisenhammerová
20. 12. 2024 23:41
Ono je to ve spoustě rodin obdobné.Vánoce slavíme s dcerou a její rodinou,včetně rodičů jejího muže.Ráno chvilka pohádek,zdobení stromku a dohadování se kůli obědu.Tradičně nejíme rybí polévku večer,,to už by bylo moc jídel,ale právě v poledne,což ti nejmenší vetují.Takže bývá ještě zeleninová polévka.Pak jdeme procházkou k obecnímu stromku,kde se schází celá ves.Většinou dcera zůstane doma,dárky nanosí pod stromek, uzavře obývák a dohání nás.Po návratu dopříprava večeře,děti prostírají a zdobí stůl a už by to jídlo měly nejraději za sebou. Dočkají se,dlouhé postupné rozbalování dárků,a pak Štědrovečerní pohádka.Někde mezitím probíhají koledy ,cukroví, punč atp.A potom do hajan,neb je k půlnoci.
Zdeňka Fukárková
20. 12. 2024 23:19
Hezký článek. Připomněl mi naše Vánoce, když jsme byly malé ( mám 3 sestry ), Vánoce, když byli malí moji kluci, 1.Vánoce po smrti mladšího syna ve 20 letech, Vánoce s vnoučaty od prvního syna, když byly malé ... To by bylo na hodně dlouhé povídání. Všechno tak rychle uteklo ...
Tak ať jsou pro vás všechny Vánoce šťastné a veselé. Nejvíc je být spolu.
Silvie Venderová
20. 12. 2024 22:51
Dobrý den,
super článek, Vánoce jsou něčím výjimečné a přitom zvláštní období, Hlavně at jsme všichni v rodině v pohodě, klidu, stojí za to si je prostě užitl, jsou přeci jen jednou za rok. tak at jsou veselé, vonavé a snad i sněhové, všem krásné Vánoce a baječný celý rok 2025. přeje Silvie V.
Miroslav Pavlíček
20. 12. 2024 22:07
Když jsem byl prvním rokem na vojně (mladí vojáci neměli šanci jet na Vánoce domů), tak jsme si na Štědrý den s kamarády povídali, jak to o Vánocích chodí u každého z nás doma. Byli tam kluci z různých koutů republiky (tehdy Československa) a z různého prostředí, takže to bylo velmi pestré. Bylo zajímavé to poslouchat. Vzpomněl jsem si na to, když jsem četl zdejší příspěvky.
Pro mě jsou Vánoce jednoznančně spojeny především s jejich duchovním poselstvím a rozměrem, to vždy u nás tvořilo nedílnou součást slavení Vánoc. Nejen Štědrý den a večer doma, ale i Boží Hod vánoční, kdy byla nejen sváteční (evangelická) bohoslužba, na níž se mj. zpívalo spousta krásných vánočních písní, ale i odpolední vánoční slavnost pro děti. Každé dítě na závěr dostalo balíček, v němž nechybělo tehdy nedostatkové tropické ovoce (kde to sehnali, nevím..!) i další pochutiny a nějaká malá hračka. Dodnes, když slyším některé vánoční koledy, nebo cítím vůni pomerančové kůry, se mi vybavuje ona kouzelná atmosféra těchto slavností.
Štědrý den doma měl také svůj rytmus a spád, tehdy to byl pracovní den, pro mě jako dítě byl nejsilnější zážitek, když jsme odpoledne (a někdy až navečer!) s otcem šli lesem na hájovnu pro vánoční stromeček. Sešeřelý les, někdy se sněhem, někdy ozářený měsícem... Jako dítě jsem se samozřejmě na dárky těšil, ale miloval jsem i společnou tradiční slavnostní štědrovečerní večeři, celou početnou rodinu pohromadě, vánoční písničky ve vlastním podání (byli jsme muzikantská rodina) i z gramofonových desek (pro pamětníky třeba Vánoce ve zlaté Praze od Karla Gotta... :-). Nebyli jsme příliš majetní a leccos jsem jako kluk mít nemohl, přesto myslím, že jsem měl mnohem bohatější Vánoce, než moji kamarádi
Když jsem měl vlastní rodinu, tvořili jsme si vlastní tradice. Společné strojení stromečku, odpolední vycházka na hřbitov (když jsme to stíhali :-)), případně obejít známé a přátele s malou pozorností, vybraná hudba ke štědrovečerní večeři... (děti si na ní tak zvykly, že ji samy později vyžadovaly). Protože se děti hodně těšily na dárky a já si zas chtěl vychutnat kapra a salát, dělil jsem večeři na dvě části - po první "kratší části" jsme šli na dárky, a já si pak už v klidu vychutnával druhé kolo, zatímco děti se těšily z dárků...
Mám rád vánoční atmosféru, muziku, setkání, výzdobu i dobré jídlo. Ale vím, že to není to nejnutnější pro to, aby člověk prožil krásné Vánoce. Ne vždy to tak šlo zařídit - ať už jsem byl na té zmíněné vojně, nebo v izolaci s infekčním onemocněním. Taky ne vždy se všechno povedlo tak, jak jsme chtěli nebo si představovali, zvláš't s malými dětmi. Ale i kdyby všechno bylo přesně jako z nějakého vánočního filmu, všechno klaplo na sto procent a vše se perfektně povedlo, ale vytratila by se z toho ona duchovní podstata Vánoc - svátek narození Ježíše Krista se vším, co k tomu patří, byla by to jen načinčaná a nazdobená, ale jinak prázdná kulisa bez obsahu. Uvnitř člověka je totiž něco, co ani dobrým jídlem (a já ho mám rád!), ani zábavným programem ani drahými dárky nezaplníte.
Eva Kišová
20. 12. 2024 20:52
Naše Vánoce budou letos asi dost divoké :-) jeden prcek, který už nechce být v postýlce a druhý o dva ročky starší divočák, který se nezastaví :-) tak snad nám zůstane stromeček nastrojený alespoň než se rozbalí dárečky :-)
Iva Kachlíková
20. 12. 2024 20:14
Super článek, docela vystihuje Vánoce i u nás :) Pohodové Vánoce všem.
Pavel Kotyk
20. 12. 2024 20:06
taky tak.
Milada Stehlíková
20. 12. 2024 19:32
Dobrý den,
už několik let trávíme vánoce sami s manželem. Dárky rodině předáváme před vánocemi. Štědrý den se snažíme si užít v pohodě, nepřecpat se, ale vnímat tu atmosféru. Vybíráme si filmy, na které se chceme dívat nebo jen tak posloucháme vánoční hudbu. U nás jde hlavně o pohodu, nepěchat a užit si klid. Přeji všem přijemné prožití nejen svátků ale vše nejlepší a hodně zdraví po celý rok 2025
Andrea Buchová
20. 12. 2024 23:57
Přeji krásný večer, článek bylo milé si přečíst. Také my máme tradice spojené s adventem a vším kolem. U dětí bylo a je vždy oblíbené hledání balíčků od Mikuláše na večerní zahradě u domu. Líbí se jim také adventní kalendář. U večeře se modlíme a u rozdávání dárečku vždy říkáme biblické verše. Přeji krásný advent.